3. 12. 2015

Listopad: pořád to samé, ale 100x jinak

Ještě že si píšu blog, protože na tohle období jsem se prý těšil v září: na dlouhé a klidné zimní běhání prosté všeho stresu. Člověk si z minulosti pamatuje zpravidla jen to příjemné; tmu a zimu si odsune daleko za hranice vzpomínkového optimismu, stejně jako pracovní povinnosti spojené s tímto obdobím. Takhle to prostě funguje. Kromě víkendů se dostanu ven jenom s čelovkou. Ve městě by se bez ní možná člověk i obešel, ovšem to by musely být chodníky opravené, bez děr a bez všudypřítomných psích exkrementů; takže nezbývá mi nic jiného než si na cestu přisvítit.

Můj cyklistický deník z roku 1991:
konzistence až na prvním místě
Po kratší regenerační pauze se pouštím do zimního hltání kilometráže, pořádně sebevědomě :-) Z listopadových 502km měl udělat pětinu přeběh ze Sněžky do Hřenska. Jak známo, skončili jsme ještě před Lužickými horami v Oldřichově a mně tak do druhé půlky měsíce naskočilo "manko" 61km. Nebyl žádný závažný důvod od plánovaného objemu ustoupit a manko jsem nakonec dohnal za cenu dvou náročnějších týdnů s objemy 2x135km. Snaha držet se plánu a být v přípravě konzistentní, se mi loni neskutečně vyplatila. Že se každý kilometr počítá, to jsem věděl už jako kluk, když jsem jezdil na kole. V prosinci mě čeká další solidní dávka - v plánu mám ještě o trochu víc.

Co ale udělat, aby tyhle zimní pako-běhy (pasivní a konzistentní) nebyly úplně nudné a nějakým rozumným způsobem utíkaly? Každá změna v zaběhlém stereotypu je dobrá. Hodně mi teď pomáhá MP3 s hudbou, pouštím si nové desky, které buď neznám, anebo jsem je dlouho neslyšel. Jindy jsem hodně unavený z práce, na hudbu není pomyšlení a kilometry pouze mechanicky odběhám. I to se počítá! Někdy pospíchám, protože mám omezený čas mezi povinnostmi, a musím přidat na tempu. Před týdnem jsem se zacyklil se sluchátky na uších na dráze: 40 koleček na dráze může vypadat přiblble, ale hlava rezignovala a skvěle jsem si odpočinul od všedních starostí. V neděli jsem "natočil" (doslova) ve Vršovicích a na Vinohradech půlmaraton - ovšem na ploše sotva 2x2km. A tak dál ... prostě pořád nějaká změna :-)

Forest Run se běžel v lese :-)
Na konci měsíce jsem se pro změnu přihlásil na hradecký Forest Race, kde se kromě půlmaratonu a maratonu konaly závody různých psích spřežení v bizarních kombinacích: pes + páníček, pes + páníček na kole, pes + páníček na koloběžce, xkrát pes + páníček. Taky zde probíhal koloběh, konkurenční akce koloběhu řipského. Naprosté panoptikum! V téhle podivné společnosti a za teploty pod bodem mrazu běželo taky 21 maratonců. Naštěstí to měli pořadatelé dobře promyšlené, různé kategorie pouštěli nejen v dostatečných intervalech, ale i na různé tratě. Psi se tedy nikomu nemotali ani pod nohy, ani pod kola. Mimochodem trať byla krásná: 2 okruhy se běží v lese a na měkkém povrchu, pravda v bahně někdy až moc měkkém. Škoda jen, že zima mi byla taková, že místo poklidného naběhání 42 km jsem musel běžet podstatně rychleji, abych nenastydl. Nakonec to dobře dopadlo a zahřálo mě dokonce 2. místo. Taky mě potěšilo, že jsem druhou půlku zaběhl výrazně rychleji, dokonce jsem dva běžce předběhl v posledních třech kilometrech.

Ta zaťatá pěst má prý nějaký význam,
bohužel jsem zapomněl jaký
V zázemí jsem po závodě rozmrzal velmi pomalu, když se se mnou dal do řeči pan Jiří Soukup, známý atlet, legenda a celebrita českého běhu. Tento nejstarší maratonec v české historii (88 let) dal na okruhu kolem hradeckého lesního hřbitova tentokrát "pouze" desítku. Vzpomínal na různé závody, citoval jména běžců z různých závodů, vzpomínal na staré běžecké časy, na steeplechase, který běžel na kladenském Sletišti, a litoval, že na Kladně nikdy neběžel maraton. Bylo mi trapné, abych mu tykal jako ostatní, tak jsem ho požádal o vykání, stejně jako o společnou fotku. Ani jedno mu nevadilo! Na závěr mě šokoval, protože sedl na kolo a odjel domů, normálně jako nějaký kouzelný dědeček z reklamy na běhání: "Je vám 40 a cítíte se na 90? Běhejte!, až vám bude 90, budete se cítit líp než teď!" ... prostě se pořád něco učím.

V listopadu se zcela očekávaně nic zajímavého nepřihodilo. Čelovka a sluchátka jsou a ještě pár měsíců budou hlavní a nejdůležitější společník ... málem bych zapomněl na hlavní důvod, proč o čelovce mluvím: na setmělé dráze jsem předminulý týden málem šlápl na ježka. Zkracoval si cestu do nedalekého křoví. V téhle nejisté době, kdy ani na běžné podzimní počasí není možné se úplně spolehnout, pospíchal uložit se k zimnímu spánku. Byla tma a bez čelovky jsem ho zahlídnul na úplně poslední chvíli. Moc nescházelo a místo zimního spánku se ježek uložil ke spánku věčnému. Od té doby si dávám dvakrát velký pozor, nejen kam šlapu, ale taky abych nezapomněl čelovku.

13 komentářů:

  1. to je hezký! tak ať to běží!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju, horší to bude teď v prosinci; skloubit běhání se všemi večírky a závěrem roku se rovná menšímu šílenství :-)

      Vymazat
    2. to mi povídej, já nestíhám ani ty besídky :-(

      Vymazat
  2. Počkej to mi jako chceš říct, že v dubnu 91 už si měl od začátku roku přes 6000km na kole? Tak to už se nebudu vůbec ve tvém případě ničemu divit. Pakoběhům zdar.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, to jsem si ani nevšiml - schválně se podívám. Za 4 měsíce to nebylo, možná to byl stav počítadla od roku 1990, kdy jsem dostal na kolo první digitální budík VDO s magnetem mezi dráty :-) .... to byla krásná doba, "GPSka" se ještě psala ručně! Těším se na POP!

      Vymazat
  3. Tvoje usili a km me vubec neprekvapuji:). Nastesti se necham strhnout jen malicko..:).. Prace v praci i doma nastesti umoznuji jen pozvolny rust km, ale bude to tam..:)
    Tak drzim palce, at nam to vsem beha.. 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Ta hranice, kdy už je běhání moc a kdy převládá lenost, je někdy hodně těžko rozpoznatelná, snad to ale dokážeme rozlišit. Přeju Ti, ať Ti to dneska a vlastně o celém víkendu pěkně běží a ať je hezké počasí a ve zdraví dokončíš :-) tb

      Vymazat
  4. 21 maratonců na 42 kilometrech a HH neslintá?! :-) Taková krásná běžecká kabala! PAKO-běhy jsou nádherný, to si, s dovolením, vypůjčím a budu používat, na většinu toho, co běhám, to sedí jako příslovečná prdel na hrnec. A setkáním s panem Soukupem muselo být úžasný, není nad dýchající motivaci z masa a kostí, kéž by se takového požehnání dostalo i nám... ;-) Při přílišné únavě doporučuju fakt ty audioknihy, kroužení s nimi ubíhá naprosto neskutečně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Jitko, mám tu audioknihu pořád staženou, ale ještě jsem se k ní nedostal. Dojde na ní určitě. jak říká známé klišé, tak si nejsem jistý, jestli mužský mozek dokáže usoustředit víc věci najednou. Snad mě nepřejede auto :-) PAKO běhy mělý být původně "Pomalé A ...", jenže to se teď úplně nehodí, navíc pojem PAsivní, tedy ve smyslu odevzdaný, bez většího zájmu, možná i víc odpovídá :-)

      Vymazat
  5. Hluboce smekám před tvojí vůlí a vytrvalostí, je vidět, že to nese ovoce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík :-) Jaké ovoce to přinese, to nevím, nemám s podobným "životním stylem" zkušenost, takže se ještě uvidí. A gratuluju Ti k P100, dokončení je v mých očích naprostý důkaz vůle a vytrvalosti !!

      Vymazat
  6. Pěkný Peťo, pěkný, jen tak dál! Držím pěsti, protože tvé další plány jsou náročné, tak i příprava musí být tomu přiměřená! Ať ti drží zdraví! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za přání, zdraví a vnější okolnosti jsou vždycky velká neznámá ... uvidíme :-) Těším se ve čtvrtek! :-)

      Vymazat