Pražská 100: Punk či postmoderna?

Dosud jsem si myslel, že největší blbina, jakou lze ve spojení s běháním vymyslet, je 24hodinovka na okruhu. Vlastně ani nevím, proč mě tahle disciplína baví, ale mám 24hodinovku asi úplně nejradši. Nikdy jsem neuměl - zvlášť milovníkům trailu a hor - pořádně vysvětlit, v čem je její kouzlo. Proto jsem rád, že jsem okusil slavnou P100 a dostal do ruky silný protiargument. Posuďte sami ...

Jak jsem se zrovna já silniční pobíhač octnul na Pražské stovce? Ne náhodou, prostě jsem slíbil 12H a
MM, že se letos společně proběhneme. Dávno jim tiše závidím jejich společné trailové historky, úplně nejradši pak mám pohádku o vdechování polévky s pivem. Tentokrát jsme se ale domluvili, že půjdeme společně a chlapci mi nebudou utíkat ani do kopců, ani z kopců, ani z hospody. Prostě na mě musí počkat. Vyběhli jsme tedy v pátek ve 23:10 ze Spáleného Poříčí, hned po projevu a slavnostním ohňostroji, který dal už tak šílené akci ještě větší punc magořiny. Až do rána se běželo většinou na cestách, rychlost limitovala hustá mlha, led a samozřejmě tma. Občerstvovačky byly připravené v údolích, ve vesnických hospodách: běžec se tak na chvíli ocitl v civilizaci, ve vyhřátě knajpě, ale za chvíli už s drkotáním zubů a s plným žaludkem pelášil zpátky mimo civilizaci do kopců. Nádhera! Škoda jen, že v některých hospodách nejsou na takový nával zvyklý a mají jen jedny ruce ... Výborně vše organizované, stejně jako kontrolní stanoviště vybavené barevnými fixami, kde si zmrzlou rukou uděláte na papír klikihák a běžíte dál!

S Magdou Vančákovou na startu (foto: F. Fajt)
Některá kontrolní stanoviště mají zeměpisnou anebo vlastivědnou informační hodnotu, kdyby na to měl člověk čas a nebyla mu po zastavení hned zima, tak by se i leccos zajímavého dověděl. Oceňuji tak další skvělý rozměr Olafova pořadatelství a trasérského umění. Mrzí mě, že jsem si o závodě nepřečetl nic dopředu, akorát si matně pamatuji, že profil připomínal vidličku, s přimhouřením očí hodně ostrou pilu. Věděl jsem, že zkušení kamarádi mne do cíle dovedou. Problém jsem tak měl hlavně sám se sebou: v práci dlouhodobě turbulentní období, psychická příprava nulová, a tak jsem se celou první noc držel stranou, měl jsem všeho plné zuby, usínal a neustále si opakoval, jestli tohle opravdu běžím dobrovolně a z vlastní vůle? Ráno už bylo lepší. Kilometry pěkně naskakovaly - tedy pěkně ne - ale naskakovaly. S ustupující mlhou a světlem přišly i běhací pasáže, kde jsem se cítil opravdu fajn. O návštěvách hospod se nemá cenu rozepisovat, zase těch piv tolik nepadlo (4-5?). Kluci na rozdíl ode mne umí při běhání i mluvit, já umím akorát poslouchat a někdy se mi povede i něco málo usoustředit a zapamatovat. Má to velkou výhodu, protože historky můžu vyslechnout se stejným zaujetím i několikrát v roce!

Kolem 100.km - už (anebo teprve?) v sobotu v podvečer se s námi loučí H12, který si při seběhu
ukopl prst na noze a k tomu ho sekundárně zlobí kolínko, chápu, že se mu v tomhle nechce pokračovat. Na 109.km máme (MM a Karel B.) poslední občerstvovačku, po které bohužel dochází k nepříjemné situaci, protože kluci zatuhli a přešli do velmi rozvážného stylu chůze ... kdyby do chůze; ve tmě připomínali zombie z Thrillera a tak jsme dva kilometry z hospody šli asi 40 minut. Byla mi strašná zima, navíc jsem doma nahlásil (proč?), že dorazím kolem třetí ráno. Dohodli jsme se, že je opustím, takže došlo k nepředvídané situaci, že jsem maraton do cíle zůstal sám, přičemž jsem o trati nevěděl vůbec nic, neměl jsem ji ani v telefonu, ani v hodinkách, mohl jsem spoléhat jen na značení a na ostatní, které potkám. To jsem naštěstí netušil, i když mi to MM říkal, že poslední maraton dám za neuvěřitelných 9 hodin!! Kluci (MM a Karel B.) se později neskutečně zvetchali a dorazili v neděli kolem 11 dopoledne, neuvěřitelné!

Značení bylo naprosto perfektní: sice jsem místy nepochopil, proč není jednotné po celý závod, zřejmě se značení na Olafových akcí řídí nějakými okresními turistickými předpisy, ale bylo zcela srozumitelné. Zalaminované ukazatele doprovázené v noci malými reflexními proužky byly dokonalé. Jednou jsem zapochyboval, když na mne asi z 30 metrů proužky mrkly a posunuly se asi o 10 metrů ... srnka pak utekla a já se musel o kus vrátit. Stejně tak nastal kolem třetí ráno chaos kousek od Zbraslavi: krásně vyznačená - skoro až přeznačená - zatáčka u doutnajícího táboráku byla mírně podezřelá, po 100 metrech cesta nikam nevedla. Pěkná škodolibost zbraslavských "dobráků"! Za chvíli nás pobíhalo s různými "dývajsi" na ruce i v ruce asi 40. Protože všichni kromě mne věděli kam jít, ale každý šel jinam, tak jsem se chytil staršího bodrého turisty, jehož rychlost chůze odpovídala zhruba mému klusu. Vůbec nevím jak, ale asi po 1,5 hodině zbraslavského bloudění jsem byl zpátky na trase a přebíhal most Závodu míru. To už jsem samozřejmě věděl, že domů nedorazím včas, zvláště po té, co mě pan turista shovívavě upozornil, že teď stejně není kam spěchat, protože za řekou jsou tři z pr*ele výšlapy. Ty tam opravdu byly a byly opravdu takové jaké je tento bodrý muž popsal: možná měl se mnou slitování, anebo zapomněl, ale nezmínil prudké vracečky do údolí, dlouhé polo-koordinované pády v listí, po kamení a mezi větvemi. Je ale pravda, že by byla škoda ty vyhlídky v noci nenavštívit ...

Až do 125. km jsem si myslel, že Pražská stovka je lepší punková záležitost. To by bylo ale vůči Olafovi nespravedlivé. Olaf je totiž umělec, postmoderní umělec. O olafovinách a olafokilometrech panují historky, i když má "olafovina" možná u silničářů poněkud negativní nádech, stejně je to pojem, a člověk si to nedovede představit, pokud to na vlastní nohy nezkusí. Přeběhnout Brdy a nevystoupat na nejvyšší hory je nesmysl, ale ta trasa by možná aspoň dolů po svahu mohla vést jinudy, když už nemůže jít po cestě. Třeba sráz z volných kamenů, pocukrovaný umrzlým listím, bahnem a větvemi - wow! Naprostá svoboda volby: jestli obětovat bundu, kalhoty, kotník, anebo toho pod sebou, kterému zrovna pouštím uvolněný kámen na hlavu. Anebo: přeskakování potoku v Nazaretu (Jíloviště) byla fantastická zlomyslnost, na 800 metrech asi 40x přes potok tam a zpátky, po kamenech, v bahně po kotníky, po tmě, prostě proč ne? Moje chyba, že jsem to neběžel v dřevákách (pardon Salomonech), ale v silničních Hokách, mohl jsem si vzít rovnou gumáky. Na konci potoka, se člověk vyškrábe po čtyřech zpátky nahoru a nahoře zjistí, že sice dole našel cizí rukavice, ale nenašel kontrolu, která mu teď tedy chybí ... a jako na potvoru je na dohled hospoda, ve které jsem byl před 1,5 hodinou a nevzal si ani pití, protože přece se nebudu tahat s láhví na posledním půlmaratonu! Člověk má právo dělat po 25 hodinách běhu nějaké ty chybičky, ne? K tomu mi unavený mozek vytvořil iluzi, že běžím v Karlových Varech, nechápu proč, o to větší údiv mě čeká o několik desítek minut, když se najednou octnu ve Zbraslavi! Ale do Modřan, do cíle už je to jen coby kamenem ... bohužel hodně těžkým kamenem. Opravdu, s těmi největšími lahůdkami přišel Olaf až na konec, MM měl pravdu, že na třetí ráno ať zapomenu! Kromě již zmíněných vraceček už jen nějaké ty skály, skalky, 2km "technický" úsek přes pole, ano, tady po 145km se teprve ukáže, jaký je kdo atlet! Chci doběhnout s fazonou, na atleta jsem si nikdy nehrál a klouzat v bahně nehodlám - padat už určitě ne, přesto poslední kilometry většinou běžím, už se těším do postele ...



Zatímco pořadatelská část Pražské 100 je spíše punková, undergroundová záležitost, trať splňuje všechny aspekty pop kultury: dramaturgie trasy je v podstatě nesmyslná a podobně jako popový koncert stojí na ústřední postavě (Olaf) či na příběhu (Trans Brdy). Není potřeba nic vidět (slyšet), stačí jen skutečnost, že jste u toho, u "olafoviny" a fantazie pracuje sama ... že to vždycky neladí? Nevadí! Brdy jsou přece krásné a Olaf je slavný pořadatel a nejlepší trasér, nevadí tedy, že z 32 hodin (cca průměrný čas startovního pole) běžím 20 hodin v naprosté tmě. Davy jsou ochotné strpět velké nepohodlí a trpět spousty hodin, aby splnily umělcovu vůli a pobavily se. A ten pološílený závěr? Na rockovém koncertě máte taky na závěr bengálské ohně, laserovou show, tempo hudby se zrychluje, hudba zesílí, napětí posluchačů se zvyšuje, stejně jako se zrychluje jejich tep. Není potřeba přemýšlet, jde o to si to pořádně užít. A tak jako rocková hvězda manipuluje publikem a křičí: "say: yeees!" a dav opakuje "yeeees!", tak Olaf může příští rok oznámit, že na čtyřicátém "přebrodíme Berounku, šnorchly jsou povinné" ... vůbec si nemyslím, že by přišlo méně lidí.

Olaf je opravdický umělec běhu, postmoderní umělec a tak ho prostě beru. Jeho akce nejsou pro každého a je možná opravdu otrávený, když dokončí pobíhači jako jsem já. Promiň, Olafe :-) moc Ti děkuju, že jsem mohl být letos u toho, vše v dobrém!



Brdy ve dne (foto: 12H)


PS: díky moc H12,  MM a KB za jejich skvělou společnost a navigaci, a největší díky DH za odvoz na start!

19 komentářů:

  1. Petře, díky za podrobný a zároveň zábavný report. A to jsem si ještě vloni říkal, že bych si P100 letos také rád zaběhl. Dobře jsem udělal, doma v posteli mi bylo líp. A pokud mě to snad ještě někdy napadne, přečtu si opět tvůj report. Tohle není nic pro mě, já rád ty kilometrové okruhy, kde si nemusím brát nic s sebou a není šance, že bych zabloudil :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ondro, úplně Ti rozumím, protože moje představa o běhání je také jiná. Ale byla to hezká společenská akce plná nevšedních zážitků :-) - těšil jsem se, že to bude něco jiného než silnice. Ať Ti to i v příštím roce pořád tak skvěle běhá, asi se na některé silniční akci uvidíme :-)

      Vymazat
  2. Petře skvěle sepsáno, moc jsem se pobavil. Je vidět že tvá organizační schopnost se využije a i bez mapy a trasy v hodinkách se neztratíš. A taky punk P100 dotáhneš do konce. :-) Řekl bych na co sáhneš to se daří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, ono je to taky tím, že toho neběhám moc ... myslím závodů ;-)

      Vymazat
  3. Jo jo, za Lhotkou to opravdu byla "noc oživlých mrtvol", ještě, že si nás (mě) pak neviděl, jak se kácím na každý pařez a snažím se mikrospánkem získat aspoň trochu energie :) V hasičárně v Jílovišti se to trochu zlepšilo, ale zatuhlé lýtko mě trápilo až do konce...
    Ještě jednou gratuluji a jsem vážně vděčný, že jsem P100 díky společnosti iTB dotáhl až do konce :)
    Že je Olaf vlastně umělec, s tím se nedá nic než souhlasit - velice přesný postřeh :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc gratuluju, měl jsem obavy vás tam nechávat, že se nedostanete ani do Jíloviště a co s váma bude. Jste neskutečný borci, doslova jste to ustáli a dokončili! Za těchto okolností je to obrovský výkon.

      Vymazat
  4. Ale no tak! Ono jít na Olafovu stovku a vyčítat jí, že je to Olafova stovka (tu postmodernu mi musíš vysvětlit, protože já tam žádný postmoderní rysy nevidím) je z meritu věci stejný, jako pozvat holku bez prsou na miss mokré tričko, a pak se jí chechtat, že nemá žádný kozy. Co jsi čekal? Desítky kilometrů pěšinek a asfalt? Tohle přeci není žádný Běhej lesy :-) Kluci tě měli vzít třeba Krakonošku nebo něco takovýho, co je trail, ale má to civilizovanější povrch :-) Neříkám, že to bylo ok a že mě to těšilo a že jsem se nebála a že mi třeba na Závisti nepřišlo naprosto nesmyslný lízt dolů na kontrolu po těch kamenných schodech a pak zase zpátky (a to jsem měla v nonách o 60 km míň něž ty), ale už předem jsem vyrozuměla, že podobný pasáže jsou běžný a je třeba s nimi počítat... Takže chápu tvé rozčarování, nicméně bych z něj opravdu nevinila organizátora :-) Co je císaře, prostě nechme císaři a božské bohu, nikde nestojí, že všichni přeci musíme běhat všechno. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Petře,super napsané, zasmáli jsme se a ke všemu to vyjadřuje, proč do toho nejdeme. Ale přesto tahle Olafovina každý rok láká. Alespoň k diskuzi. Ale vždy i vzhledem k části roku a období rýmiček, zvítězí ne. Olaf je borec. A P100 má až magický nádech. Láká potvora, ale Sirény také lákaly :-). Jitko máte sice pravdu,ale proč nevyjádřit i jinou stranu pohledu. Třeba právě pro nás, co každý rok váháme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože jít a priori do podniku, o němž vím, že mi nejspíš nesedne, nezadává důvod ke kritice akce, spíš k zamyšlení se nad vlastním úsudkem. Pokud váháte do takové míry, že Vás to od účasti odradí, pak nejste připravená a nechoďte tam. Péťa ví, že jeho doménou je silnice a chtěl si jen zkusit něco zaběhnout s klukama, podle mě mu měli kamarádi vybrat něco míň technickýho a víc běhacího, aby si to užil, protože když už si udělal čas (a že ho Petr má opravdu málo, jestli vůbec nějaký), mělo ho to bavit, ne srát. A ano, vyjádřit svůj názor je samozřejmě každého právo a v době internetu to nadšeně dělá skutečně každý, kdo má do zadku díru, ale není přeci nutné stádně tleskat a kývat - a mimochodem, já dělám přesně to samé, pouze vyjadřuji svůj názor.

      Vymazat
    2. Jako pamětník (P100 2007 - 2016, kromě 2008) můžu potvrdit, že Olaf býval méně "extrémnější"...ale lid si to žádá, tak proč nevyhovět. Petr do toho šel, vyzkoušel si to na vlastní "nohy" a to je třeba ocenit. A že by něco extra kritizoval, jsem si tedy nevšimla.
      mapo

      Vymazat
    3. Jitko, jen pro vysvětlení: já věděl do čeho jdu a P100 jsem předem bral jako skvělou změnu a možnost odpočinku od silnice. Olaf prostě nezklamal, přesně naopak a já jsem rád, že jsem u toho byl. P100 pro mne nikdy nebude prioritní záležitost, ale dokončení bez zdravotních komplikací si cením hodně vysoko. Klidně si to zase někdy zopakuju. Pokud se tedy bude jednat pořád o chůzi a běh, a nebude potřeba plavat a slaňovat, přece jenom jisté limity mám :-) Přeji všem krásné Vánoce!

      Vymazat
  6. :). No ja -- i kdyz mam rad narocne veci v terenu -- tak mam celkem casto k nekterym pasazim v Olafovych akcich sve vyhrady.. Treba pred dvema roky me to vytocilo natolik, ze jsem dal nesel, byt jsem mel plno sil.. Loni to tam nebylo a moc se mi to libilo:)
    Letos jsem si patrne nastesti poranil nohu driv nez jsem se s necim podobnym mohl setkat:).
    Je to nicmene zajimava akce.. Naprezrok uvazim, jestli se uplne nevykaslat na hospody, mozna radeji vzit denni trasu at je hezky videt.. a at ten trenink ma sve parametry..:)
    I kdyz nikdy nerikej nikdy..
    Kulturnimu povrchu..:).. ZDAR! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to moc hezké se po dlouhé době společně proběhnout. Prostě na Olafových akcích musíš přijmout Olafovy pravidla hry. Zatímco na maratonu či 24H máš pravidla daná atletickým svazem a myslím si, že i horské akce dodržují určitou logiku a zvyklosti. Olaf to na svých akcích nerespektuje, někdy jde i proti tomu, ale v tom jsou jeho závody výjimečné a tak to prostě je. Je pravda, že jsem se celou dobu těšil na každý "kulturní povrch" - i proto má P100 pro mne velký význam do roku 2017, nemůžu se teď nabažit asfaltu :-)

      Vymazat
    2. A jaká jsou pravidla a zvyklosti pro terénní a horské akce které nerespektuji?
      :-) Nikde jsem to nenašel. Jednině snad pravidla skyrunnigu?
      Tam píšou: lezecké obtíže na trase nepřesáhnou 2.stupně horolezecké stupnice UIAA. Že by byl někdy na Pražské stovce 3.stupeň horolezeckého terénu si teda nepamatuji.
      Ale i ve skurinngu má spousta závodů z tohoto výjimku, třeba Kima http://www.trofeokima.org/
      Ale zůstaňme u nás doma. Docela mě pobavila myšlenka, jak jsi napsal že se příště bude na Pražské stovce brodit ze šnorchlem Berounka.
      Tak si představ že se se v Krkonoších koná 24 hodinový závod kde se v březnu brodí 1,5 hluboké Labe http://1url.cz/XtBcz
      Ale na tohle jsem asi ještě moc měkěj. I když možná jednou. :-)

      Vymazat
    3. Pro mne, který má lezecké obtíže už u Zbraslavi, jsou to úžasné příklady! Ale víš že jestli ty šnorchly příště prosadíš, tak jsem u spousty kamarádů "mrtvej homolka" :-)

      Vymazat
  7. Petře, s tebou je radost běžet a radost je tě i číst! :) Díky moc za společnost a omlouvám se, že jsem tě nedoprovodil na celé trase. Takže za rok za rok, až se poběží z Vysočiny, se zkusím polepšit.
    Ať se daří!
    Mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, taky jsem moc rád, že jsem si to s vaší trailovou partou mohl zkusit a že jste mě vůbec vzali s sebou! Klidné a hezké Vánoce přeju! tb

      Vymazat
  8. Budete se divit, ale mě se ten Petrův článek moc líbí. Je to napsáno totiž vtipně a proti tomu nelze nic namítat. Navíc s celého reportu mám pocit, že se to autorovi vlastně tak trochu líbilo.
    Na trasu si při Pražské stovce zanadává snad každý. Je pro mě vlastně veliká čest, když lidi tak trochu cestou nadávají. Znamená to totiž, že jsem tu trasu udělal pořádně.
    S Petrem jsme to trochu probrali už v cíli. Dal to celé na poprvé a to se počítá!
    Extrémní pasáže v technickém terénu na Pražské stovce byly, jsou a budou. Každý kdo si řádně přečte propozice je hned několikrát varován.
    A komu se to zpětně ani po vychladnutí hlavy opravdu a skutečně nelíbilo, neměl by se příští rok hlásit. Zbude aspoň místo pro jiné nadšence. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Olafe a ještě jednou velká gratulace k perfektní organizaci, skvělému značení, dovedu si představit, co to je práce, starostí a nervů!! Určitě z náročnosti nic neubírej, moje poznámky odkudsi "z kulturního povrchu" nejsou pro Tebe relevantní :-) Rád si to někdy v budoucnu zopakuji, pokud tedy mezitím nenasadíš na P100 limity pro účast :-) ať se Ti daří, krásné Vánoce! Petr

      Vymazat